Následující text je pokusem o shrnutí prvních dojmů a zkušeností po jednom týdnu užívání mini-notebooku Asus EEE PC (dále jen Éčko, zatím jsem lepší zkrácený název nevymyslel … pokud někoho něco napadá, šup s tím do komentářů).
Černé Éčko jsem objednal přes ebay.de od Taiwanského prodejce. Tzn. čínský model s anglicko-čínskou klávesnicí a předinstalovaným anglickým linuxem. Původně objednaná a zaplacená verze 8G nebyla a ještě nějaký čas nebude skladem, takže mi byla nabídnuta verze 4G s RAM rozšířenou na 2GB a návdavkem ještě 8GB SDHC paměťová karta. V balení bylo kromě čínského a anglického restore DVD i CD s drivery pro euro-americké instalace systému Windows a jako bonus levná čínská myška, která nenadchla, ale potěšila 🙂 Zpočátku jsem měl obavy z čínských znaků na klávesnici, protože trochu ztěžují orientaci. Pro většinu smrtelníků, kteří nepíší všemi deseti, by tato exotická klávesnice byla přinejmenším morbidním vtipem, což naštěstí není můj případ.
Předinstalovaný linuxový operační systém Xandros šlapal jako hodinky ihned po zapnutí. Tzv. Easy mód jsem okamžitě přepnul do Advanced módu, který poskytuje komfort klasického linuxu. To, že v této distribuci už jsou předinstalovány aplikace pokrývající potřeby běžného uživatele, nemusím snad ani rozebírat, bližších informací najdete na internetu plno. Měl jsem však od samého začátku v plánu provozovat na Éčku Win XP. Předem jsem si připravil odlehčené instalační CD pomocí programu nLite a wiki návodu na eeeuser.com. Po úspěšné instalaci Win XP, aktualizaci systému a instalci několika dalších nezbytných programů je na disku C:\ zaplněno cca 1102 MB. Ostatní aplikace, které používám, jsou z většiny tzv. PortableApps, které nevyžadují instalaci ani nezapisují do registrů a jsou tedy pohodlně uvelebeny na paměťové kartě.
Zatím Éčko používám především k brouzdání internetem (konečně se s přítelkyní nepřetahujeme o jeden notebook :D), komunikaci prostřednictvím Skype (včetně videa) a ICQ. Došlo i na vyzkoušení několika emulátorů, z nichž si nejlépe vedl DosBox, protože staré dosovské hry jsou často přímo stvořené pro rozlišení 640×480, takže do středu displaye EEE padnou jako ulité. A co je hlavní, všechny texty i detaily v hrách jsou dostatečně veliké, tudíž jsou dobře čitelné bez toho, aby se člověk skláněl blíž k displayi, tak jak se mi občas stává při čtení textu. Jako zástupce 3D her jsem vybral svého oblíbeného Freelancera, kterého lze po drobné konfiguraci spustit v rozlišení 800×480 a i s plnými detaily se hra nijak viditelně necuká.
Přehrávání videa z USB Flash paměti běží jako po másle. Videa z youtube.com se mírně trhají, ale to řeším tím, že nechám nejdříve video celé načíst a teprve pak spustím přehrávání.
Zpočátku jsem si nějakou dobu zvykal na téměř nulové rozestupy mezi klávesami a dodnes trochu zápolím s pravým Shiftem. Psychologicky jsem si na EEE tak zvykl, že mi teď všechny jiné displaye a klávesnice přijdou závratně veliké. Zkrátka mám zaděláno na pěknou schizofrenii uživatelských návyků při práci s počítači 🙂
To je prozatím vše z prvních neutříděných dojmů, v dalším příspěvku zkusím popsat pomocné prográmky a další aplikace, které činí život s EEE pohodlnějším.
